Jídlo

Babiččiny koblížky

Své dětství jsem často trávil u své babičky. Mám na to období ty nejlepší vzpomínky. Co se mi ale vybaví jako první jsou babiččiny líbezné koblížky. Už samotná příprava pro nás děti představovala silný zážitek. Když se těsto začalo rozpalovat na oleji, byli jsme u vytržení. Věděli jsme, že se blíží ta velká chvíle...

Originální koblížek

Konečně nastala ta sváteční chvíle. Rozléhající se vůně čerstvě upečených koblížků všechny přilákala ke stolu. Na stole již byly na talíři rozložené koblížky, ještě obalené v cukříčku. Je to zvláštní, ale největším požitkem nebylo samotné pojídání koblížků, ale ta největší slast procházela očima.

Koblížky babičkou pečlivě seřazené totiž měly své kouzlo v jedinečnosti. Každý byl originál. Některý byl pravidelně kulaťoučký, ale nebylo jich mnoho, což bylo dobře, protože já měl raději ty nepravidelné. Další byly šišaté, hranaté, z jiných již vytékala marmeláda atd. To bylo radosti. Každý koblížek jsme nejprve důkladně zkoumali ze všech stran a teprve pak si spokojeně na nich pochutnávali.

Jeden jako druhý

Dneska nemusíme čekat, až nám koblížek složitým a zdlouhavým procesem připraví babička. Stačí zajít do supermarketu a jednoduše a rychle si nějaký zakoupit. Jenže pro mě ty koblížky nejsou tak lákavé. Ztrácejí to své kouzlo jedinečnosti. Všechny jsou totiž stejné. Jeden jako druhý tam čeká v regálu a já si ne a ne vybrat. Nevím, který upřednostnit. Žádný mě totiž neláká. Přidáním umělých přísad, které zajistí rychlou přípravu a stejný tvar, navíc nemají se zdravím nic společného. Škoda, to pravé kouzlo je pryč...